A je tu nový rok, se kterým nám na Hájenku přibyla nová (už druhá) Eliška. Děti se po prázdninách vrátily se spoustou zážitků a s přetrvávající vánoční náladou, na kterou jsme rovnou navázali pokračováním betlémského příběhu o třech králích. Na dveřích jsme křídou opravili přání všeho dobrého do nového roku a doufáme, že bude fungovat.
Putování za betlémskou hvězdou jsme si s dětmi i zahrály. Všichni obsadili role od králů nesoucích dary, přes Marii s Josefem až po zvířátka zahřívající Ježíška. Než se ale mudrci vydali na dlouhou cestu, museli si pochytat své velbloudy při honičce, vyrobit si královskou korunu na hlavu nebo prozkoumat mapu, kudy že je vlastně cesta povede. Voskovkami a vodovkami jsme pak i kometu, která králům cestu ukazovala, namalovali.
Leden byl rozhodně měsícem sněhu, kterého jsme se letos nabažili do sytosti. A při hojném sáňkování a bobování na zahradě se přímo nabízelo vyzkoušet si i další zimní sporty. Na lopatách jsme od garáže sjížděli slalom, vyzkoušeli si lyžování na lyžích z dřevěných prken, stříleli na cíl jako v biatlonu, pořádali závody ve sjezdu na bobech a v tažení saní, a při tom si v disciplínách vzájemně fandili.
Ze sněhu vznikaly také různé stavby – sněhový hrad, barevný sněhulák nebo i třeba sněhová zmrzlina. Sněhem přikryté pískoviště dětem vůbec nechybělo, protože ho nahradila hromada z cesty odhrnutého sněhu, do které se dalo kopat lopatami a vytvářet v něm jámy, tunely i mosty. Na zasněženém poli jsme vytvořili sněhové bludiště i se slepými uličkami, kde jsme si zahráli na honěnou. Oblíbené bylo i malování barevnou vodou do sněhu. Přišlo i na sněhové pokusy – zjistili jsme, že led nad svíčkou se rozpouští a sníh zabarví kouř do černa, kolik vody je z plné sklenice sněhu a taky jak je krása ledových ozdob pomíjivá, když se počasí umí rychle změnit a hned druhý den přijde místo mrazu sluníčko.
K dovádění na sněhu se dobře hodily básničky s ukazováním „Sněhuláček“, „Vločka“ (která i to válení se ve sněhu zahrnovala) a „Přiletěla vrána“. Z písniček byla nejoblíbenější chytlavá „Čížečku, čížečku“, ale zazpívali jsme si i „Padá sníh“, „Zimní“ nebo „Bude zima, bude mráz.“ Děti u zpěvu rády hrály na Orffovy hudební nástroje. Pranostiku „Na tři krále, o skok dále“ rytmizovaly na tělo a často jsme písničky využívali i při hře třeba na „Zamrzlé sochy“.
Jak zima postupovala, a sněhu neubývalo, zaujali nás různé stopy na sněhu. Mnohokrát jsme se vydali cestou přímo po nich a někdy i nějakého toho utíkajícího zajíce zahlédli. Když jsme se v lese zastavili a úplně ztišili, zaslechli jsme zpívající ptáky i číhající dravce. Pro všechna zvířata žijící v lese jsme ke krmelci často nosili žaludy nebo jablíčka, pro ptáčky jsme vyrobili semínkové šišky a rozvěsili je jak po lese, tak i v okolí hájenky. Také jsme se vydali na pátrací hru a cestou hledali různé živé i neživé objekty, které můžeme v zimě v přírodě najít.
O zvířátkách v zimě jsme si často vyprávěli a mysleli na ně. Co asi teď v zimě dělají? Mnoho dětí už ví, že některé zvířata přes zimu spí nebo odlétají do teplých krajin, jiným zase zima nevadí. I uvnitř v herně děti hojně tvořily z dek různé pelíšky, které jsme pak využili i k třídění a rozdělovali do nich naše plyšová zvířátka nebo jejich obrázky. Venku jsme si na takového spícího medvěda zahráli a pěkně nás prohnal, když jsme ho z hlubokého spánku probudili. Zahřáli jsme se také při hledání schovaných obrázků ptáčků na zahradě, honičce na pokyn „Vrabci a sýkorky“ (kdy jedna skupina honí tu druhou), v ptačích závodech nebo když děti v týmech sbíraly čočku a cizrnu.
Také jsme se tento měsíc mohli podívat do kostela Nanebevzetí Panny Marie u brány Matky Boží na ručně vyřezávaný betlém a obdivovat, jak by to asi vypadalo, kdyby se narození Ježíška přihodilo v Jihlavě. Využili jsme tam i dobrou akustiku a zazpívali si nějaké z našich oblíbených koled.
Děti se dočkaly také hračkových dnů, na které si mohly přinést některé ze svých hraček z domu. Použili jsme je jak ke hraní, tak jsme si i o nich povídali, zvládli si je i navzájem alespoň na chvíli vypůjčit nebo si s nimi hrát spolu. Nejvíce frčely karetní hry Uno a Prší, ale zájem vzbudila i velká auta a barevná pružina, co dokáže skákat po schodech. Zrovna při zkoušení pružiny, děti na půdě objevily kartonové divadlo, které teď často vytahují a rády s ním hrají různé představení pro všechny přítomné.
Přece jenom jsme se ale v některých mrazivých dnech rádi schovali dovnitř hájenky. Tam děti malovaly (a foukaly vodovkami), jak si představují paní zimu nebo tvořily z papíru ptáčky na krmítku. Z různých předmětů děti ve skupinkách stavěly dráhu/sjezdovku pro kuličku, z obráceného stolečku jsme vytvořili plochu pro stolní hokej a taky si děti vytvořily vlastní pexeso se zimními sporty. Sněhové koule se dělaly z papíru i u uvnitř – děti s nimi hrály na koulovačku nebo je řadily na malé, střední a velké. Chtěli jsme také procvičovat základní číslice od 3-6, což pro spoustu dětí ale nebyl žádný problém a někteří už zvládají číselnou řadu mnohem dál. Těm menším, kteří se to teprve učí, starší rádi s číslicemi a počítáním pomohou.