Na začátku listopadu nám přálo pěkné počasí. Užívali jsme si výletů po okolí, sbírali barevné listy a spadané žaludy. 11. 11. má svátek Martin, a tak jsme si pověděli příběh o sv. Martinovi, který se rozdělil s žebrákem o svůj plášť. Příběh si děti zahrály a doprovodily hudebními nástroji. Dokonce jsme si vyrobili i koníky z kartonu a nebo se v koníky proměnily děti a vesele pobíhaly po zahradě. A jelikož Martin oznamuje příchod zimy, děti si mohly udělat obrázky, u kterých dolepily místo sněhu vatu. V některých zemích se chodí na sv. Martina v průvodu s lampióny. V pátek jsme si zkusili taky jeden vyrobit. Na jeho výrobu jsme použili dortové svíčky a vodové barvy. Dětí se při práci se svíčkou krásně zklidnily a soustředily. Ten den se za námi přišla podívat i Mája, která od ledna nastoupí k dětem místo Klárky.
Jednu z dalších změn jsme objevili při procházce k houpačce v lese. Většina stromů je tam vykácená. Jen stromy s houpačkou jsou stále na svém místě. Ze zbytků větví a špalků vznikla ještě jedna houpačka pro děti. Ta tentokrát není zavěšená, ale leží přes špalky na zemi. A může se na ní houpat naráz spousta dětí. Na toto místo jsme se vydali ještě jednou, tentokrát s kárkou pro suché chrastí na rozdělávání ohníčku. Při tom si některé děti z lesa odnesly kulánky, které našly různé uplatnění. Některé se použily ke kreslení, jiné si našly i cestu k někomu z vás domů.
U závory jsme pro změnu nakoukli do krmelce. Pro zvířátka tam zatím nic nebylo, ale vzniklo nám díky tomu téma „Jak se zvířátka chystají na zimu“. Povídali jsme si o zvířátkách, která celou zimu spí a zahráli si na veverky, které si dělají zásoby na zimu. Pověděli jsme si básničku o medvědovi a zahráli si honičku: Vstávej méďo, vstávej už. Vzpomněli jsme si i na ježka a při hře zjišťovali, který ježek (dítě) je schovaný pod dekou – spí zahrabaný v listí.
A pak nám jednoho dne, z neděle na pondělí, nasněžilo. První sníh. A obrovská radost. Hned se vyndaly sáně, boby a kluzáky. Došlo i na sněhuláka a básničku Sněhuláček panáček. Z papíru se vystřihaly sněhové vločky a krásně nám zdobí okno v jídelničce. Na vločky jsme si i zahráli za doprovodu hudebních nástrojů. A když začal sníh mizet ze zahrady, vydali jsme se podívat na Šacberk, kde mají sněhové zásoby.
V zimě je potřeba se pořádně obléci. To děti moc dobře ví. A na ruce jsou nejlepší palčáky. Ty si děti mohly s Luckou udělat z papíru, a teď nám zdobí nástěnku u botiček.
Největším favoritem při tvoření v hájence jsou teď zažehlovací korálky. Krabici korálků jsme měli asi 2 roky, co jí koupila Jiťa, ale Líba propůjčila žehličku a tím to začalo. Však se u vás doma určitě nějaký zažehlený obrázek za ten měsíc objevil, protože děti si je chodí skládat snad každý den, takže krabice od korálků byla najednou prázdná a museli jsme přikoupit další pytlík korálků:) A i ten pomalu dochází.
Jako každý rok jsme se i letos přihlásili do soutěže o Nejhezčí vánoční stromeček roku, kterou vyhlašují Jihlavské listy. Dumali jsme nad tím, co na stromeček letos pověsíme. Napadly nás ozdoby z látky a hvězda z lišejníků. A tak jsme měli o zábavu vystaráno. I když nakonec všechno dopadlo malinko jinak 🙂 Martina totiž přišla s nápadem, udělat ozdoby z vosku. Děti krájely brambory, které tvořily základ, do kterého se zapíchlo vykrajovátko na cukroví a pak do formičky děti nalévaly rozehřátý vosk. Nejlepší ale bylo sledovat, jak vosk chladne a pak zda se podaří ozdobu z formičky vyndat. Některé děti dokonce pomáhaly Líbě dělat nahřátým drátem dírky do ozdob. Ještě ozdoby navléci na nit, což děti též hravě zvládnou a může se jít zdobit. Ve středu 27.11. jsme byli první, kdo stromeček ozdobil. Paní fotografka nás všechny vyfotila a hurá na hájenku.
A pak postupně nastalo těšení se na Vánoce. Tedy spíše na Mikuláše a jeho družinu. A o tom, vám povíme více, zase příště 🙂