Školka, ve které se bez pogumovaných kalhot žádné dítě prostě neobejde – Jihlavské listy, 29. 11. 2013

Děti si tu hrají celý den venku. Vítejte v dětském lesním klubu Hájenka, který je jakousi mateřskou školkou.

Když dojíždím do dětského lesního klubu Hájenka ve Zborné nedaleko Jihlavy, je mrazivo a padá sníh. Dětem v pestrobarevných bundách s kulichy na hlavách pobíhajících na zahradě to však viditelně nevadí. Hrají si na zemi, kloužou se nebo přikládají na ohýnek. Mrzne spíše Jana Koukalová, jedna ze zakladatelek Hájenky, která tu dnes dohlíží a návštěvníkům při Dni otevřených dveří vysvětluje, jak školka funguje. „Máme tu dvanáct až patnáct dětí ve věku od tří do sedmi let,“ odpovídá na mou otázku. Jaký je chod školky? Ráno se prý scházejí o půl deváté, kolem deváté následuje „ranní kruh“, což jsou společné aktivity, kdy se děti mimo jiné učí pobytu v přírodě. Časté jsou vycházky s batůžky a karimatkami do blízkého okolí. Oběd je uvnitř budovy, které je jakýmsi zázemím i při hodně špatném počasí. Po jídle následuje klidový režim. „Část dětí spí, ty, které nespí, nenutíme,“ dodává Koukalová. A potom? Na pořadu je různá tvorba, buď venku nebo uvnitř budovy. Rodiče si pro děti přijíždějí do půl páté.

Protože se jedná o školku v přírodě, jsou děti převážně venku, i když je pošmourno nebo mrzne. Svačiny či tvořivé aktivity se odehrávají v místnosti podobné garáži s otevřenými vraty. Teď je doba svačiny ještě daleko, proto si děti hrají samy. Jak zakladatelka školky přiznává, děti nejvíc baví právě pobyt na přírodní zahradě s různými hrami včetně lezení po stromech. „Mají určitou volnost, ale s danými pravidly,“ říká Koukalová a uvádí příklad, kdy je dětem například vysvětleno a hlídáno, jak si mohou hrát s klacky, aby se nezranily.

Když na chvíli opustím zakladatelku a jdu se podívat co děti „vyvádějí“, najdu tři kluky, jak na plastové lopatě sjíždí malý kluzký svah, další si pod dohledem hrají u ohýnku a pětiletá Johanka sedí na zemi a právě se pokouší pojídat sníh. Pak poodběhne a vyleze na dřevěného koně ke dvěma hrncům. „Johanko, co se ti na školce nejvíc líbí,“ zapředávám s ní hovor. Aniž by ke mně zvedla oči, pronese: „Nejvíc mě baví bobovat a vařit,“ odpovídá s vážnou tváří a rukou v palčácích míchá vařečkou v hrnci sníh s pískem. Co každého rodiče musí hned napadnout – není těm dětem zima? „Samozřejmě potřebují speciální oblečení, žádné dítě se neobejde bez pogumovaných kalhot, standardem je dobré obutí…,“ dostává se mi naučené odpovědi. A každé z dítek tu má svou skříňku s oblečením náhradním. Po dobu mé přítomnosti mohu konstatovat, že děti nikterak nestrádají a zima jim není. Jen možná dovádějí víc, než by si jinde dovolily.

Když je ale čas svačiny, spořádaně se všechny dostaví do „garáže“. Pojídají jakési malé koláčky s povidly asi připravené některou z maminek. „Nemáte hlad, nedaly byste si kaši?“ ptá se jedna z dospělých, o které není zřejmé, zda jde o maminku, či vychovatelku.

Protože je Den otevřených dveří, přichází se podívat i rodiče, kteří zvažují, zda sem dítě nepřihlásit. Školku navštívila i Eva Delínová se dvou a čtvrt roční Libi. Nechává malou se rozkoukat a pak se jí ptá: „Tak se ti tu líbí?“ Odezvou je zatím jen mlčení, chce to asi ještě trochu času. Domluvit se ale lze třeba jen na jeden zkušební den.

Hájenka jako většina školek v přírodě nejsou v registru ministerstva, proto si za ně rodiče musí platit. Kolik to stojí? „Pokud dítě do školky dávají pět dnů v týdnu, vyjde je to měsíčně na několik tisíc korun,“ dodává Jana Koukalová. Poslední ohlédnutí na děti, kterým sníh a mrazivo nevadí, a honem zpět do auta. Naštěstí pro mě, je ještě trochu vyhřáté.

Autor: Petr Klukan
http://www.jihlavske-listy.cz/clanek14182-skolka-ve-ktere-se-bez-pogumovanych-kalhot-zadne-dite-proste-neobejde.html?komentare=vse
Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.