Začátek roku pro některé z nás začínal seznámením se s novými kamarády i místem, pro jiné návratem do dobře známého prostředí a za známými tvářemi. Letos nám přibylo devět nových dětí a nová průvodkyně Eliška.
První týdny bylo proto důležité připomenout si společná pravidla na hájence, prozkoumat a ukázat nováčkům všechna „naše“ místa, kam chodíme na procházky a zase si vybavit písničky spojené s našimi denními rituály – jak se ráno vítáme, jak se svoláváme všichni na jedno místo, jak si přejeme k obědu nebo jak víme, že nastává čas uklízení hraček.
K ulehčení průběhu nám pomohly seznamovací hry na zapamatování nebo připomenutí jmen a také značek dětí. Jména jsme vyvolávali při hře s míčem, vyťukávali na ozvučná dřívka, vyměňovali si místa a probíhali pod psychomotorickým padákem.
S přicházejícím podzimem jsme si všimli, že nám na zahradě dozrála spousta různých plodin. Šplhaní po stromech pro sladká jablíčka, hrušky nebo šestky, ze kterých vznikaly ovocné hostiny, byly téměř na denním pořádku. A jednou jsme si taky z brambor, které děti samy nastrouhaly a umíchaly z nich těsto, upekli bramboráky.
Děti velmi dobře poznávaly plodiny, které jdou vidět na podzim v přírodě- zařazovaly, jestli se jedná o ovoce, zeleninu (všem nám trochu hlavu zamotalo rajče J) nebo i jiné plody. Také je přiřazovaly, jestli rostou v zemi, na keřích nebo na stromech. Nemohlo chybět ani pozornější zkoumání barvy zvenku a uvnitř plodiny, z hlediska vůní a samozřejmě i chutí. Všichni se shodli, že nejsladší plodinou naší zahrady jsou určitě švestky u garáže.
Naučili jsme se pohybové říkanky „Maluje sluníčko“, „Ježek“ a „Brambora“. Rozhýbala nás i písnička „Banana koko baobab“ a dokonce jsme si vyzkoušeli i mazurku na písničku „Měla babka“.
Počasí nám přálo, takže hodně času venku jsme mohli trávit i tvořením – z obtisků dlaní vzniklo sluníčko, děti malovaly svoje oblíbené místo na látku, modelovaly postavy z hlíny. V tématu podzimní úrody kreslily ovoce do zavařovací sklenice, tiskaly jablíčky a hruškami i bramborami, navlékaly jeřabiny na drátek nebo zaoblenou jehlou na nit jako korále a taky si z brambor pomocí párátek vytvořily ježka.
Trénovali jsme také barvy, které děti hledaly v přírodě i třeba uvnitř v herně. Zahráli si hru „Jakou barvu má“… švestka, jeřabina, kaštan. Řečové dovednosti rozvíjeli u popisu ovoce a zeleniny u hry „Myslím, si ovoce…“. Přišlo i na grafomotorické cviky k uvolnění ruky – na větším i menším formátu papíru jsme kroužili v jablíčku. K matematickým dovednostem nám posloužila nejvíce písnička „Měla babka“, u které jsme procvičili množství, méně x více a jednoduché počty. Jako motivace a přiblížení tématu se přímo nabízely pohádky O koze rohaté, O brambůrkovi, Princezna na bále nebo O veliké řepě, u které se děti i rozdělily do rolí a pohádku zahrály.
Na vycházkách děti bavilo pozorovat vzrostlé houby, sbírat oříšky, konstruovat kuličkové dráhy z kůry nebo stavět přehrady a pouštět napršenou vodu z kopce, co nejdál dolů doteče. Štěstí jsme měli i na chlupaté housenky nebo žáby, které si děti mohli hezky z blízka prohlédnout a pohladit.
Banana koko baobab
1. Už mě prostě nebaví, člověkem z města být.
V týhle kleci z betonu, jako všichni lidé žít.
Hlavu plnou bolestí, hlavu plnou starostí,
lepší je bydlet na stromě a dovádět radostí.
R: /: A zpívat: huhu, haha, banana koko baobab:/
/: banana, banana, banana, banana:/
koko baobab.
2. Lepší je dlouhá liána, než ta tramvaj přecpaná.
Místo šatů budem mít kůži Tarzana.
A pak budem ze stromů házet banány do dolů
na hlavy krokodýlů, muflonů a bizonů